Už v přípravném řízení musí mít obviněný obhájce:

• je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu,
• je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
• jde-li o řízení proti uprchlému, nebo
• při sjednávání dohody o vině a trestu.

V přípravném řízení musí mít obviněný obhájce rovněž v případech koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.

Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

Obviněný musí mít obhájce též:

• v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému, nebo
• v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.

Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce:

• je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
• je-li ve vazbě, nebo
• jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.

V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,

• je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
• jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,
• jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
• jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.

• již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit,
• ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání,
• v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání, a to do dovršení osmnácti let věku.

 

Prověřování

V této fázi ještě před samotným zahájením trestního řízení policejní orgán na základě vlastních poznatků, trestních oznámení a podnětů jiných osob a orgánů opatřuje potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestního činu, aby bylo možné učinit závěr o tom že byl spáchán trestný čin, a že jej spáchala určitá osoba. Jak po osobě podezřelé, tak po případných svědcích má právo požadovat podání vysvětlení (což je forma výslechu o které se sepíše tzv. „úřední záznam“). Důležitá skutečnost, na kterou orgány činné v trestním řízení mají občas sklon zapomínat, je ust. § 158 odst. 6 tr. řádu, dle kterého úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem (tzn. jen se souhlasem státního zástupce a obžalovaného § 211 odst. 6 tr. řádu). Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Již při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta.

 

Vyšetřování

Tento úsek trestního řízení začíná vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, kterou může obviněný sám nebo prostřednictvím svého obhájce podat u orgánu, který toto usnesení vydal a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 141 a násl tr. řádu). Jestliže je v usnesení řádně popsán skutek, ze kterého je osoba obviněna, tomuto skutku je přiřazeno zákonné označení trestného činu a usnesení obsahuje dostatečné odůvodnění, pak je ze strany státního zastupitelství zpravidla stížnost zamítnuta s poukazem, že se nejedná o konečné rozhodnutí, a že zahájení trestního stíhání ještě neznamená uznání obviněného vinným a bude věcí dalšího dokazování, aby případné námitky a návrhy obviněného byly v rámci trestního řízení provedeny.

V rámci vyšetřování policejní orgán, který jej provádí nejprve vyslechne obviněného, následně případné další svědky, je-li to třeba obstarává znalecké posudky, lékařské zprávy, odborná vyjádření, věcné a listinné důkazy, ohledání, vyhodnotí výsledky odposlechů a za záznamu telekomunikačního provozu a výsledky případné domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor, pachové či daktyloskopické stopy, stopy DNA, event. další důkazy.

Sám obviněný má možnost důkazy svědčící o jeho nevině aktivně předkládat či navrhovat. Obecně platí, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. (§ 89 odst. 2 tr. řádu).

U znaleckých posudků a jejich předkládání jako důkazů obhajobou platí, že již v samotné žádosti o vypracování znaleckého posudku musí být znalec poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 106 tr. řádu).

Důležité je ust. § 163 tr. řádu, které obsahuje výčet trestných činů, u kterých lze trestní stíhání zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich. Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.

Nově lze již v této fázi trestního řízení sjednat mezi obviněným a státním zástupcem tzv. dohodu o vině a trestu.

Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Prostudovat spisy je právo obviněného, nikoliv jeho povinnost. Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby.

 

Hlavní líčení

Hlavní líčení by mělo být nejdůležitější fází trestního řízení a koná se jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání. V praxi se ještě objevuje termín „malá obžaloba“, což je informativní dopis ze strany státního zastupitelství obviněnému a jeho obhájci, že u příslušného soudu byla podána obžaloba.

Každá konkrétní trestní věc je podle rozvrhu práce přidělena konkrétnímu soudci.

O trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let koná v prvním stupni řízení samosoudce okresního soudu (v rámci hl. m. Prahy jsou pak okresní soudy nazývány obvodními, v Brně je okresní soud nazýván soudem městským). V ostatních případech rozhoduje vždy senát, tedy profesionální soudce a dva přísedící, tzv. „soudci z lidu“.

V případě, že je projednáván trestný čin, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest (či v o trestných činech konkrétně vyjmenovaných v ust. § 17 tr. řádu) koná v v prvním stupni řízení krajský soud. Jak již bylo řečeno, zde rozhoduje senát, opět složený z profesionálního soudce a dvou přísedících – laiků.

 

Trestní příkaz

Hlavnímu líčení může předcházet vydání tzv. „trestního příkazu“. Trestní příkaz je forma rozhodnutí v trestním řízení, které může vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.

Trestním příkazem lze uložit

• trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
• domácí vězení do jednoho roku,
• trest obecně prospěšných prací,
• trest zákazu činnosti do pěti let,
• peněžitý trest,
• trest propadnutí věci,
• vyhoštění do pěti let,
• zákaz pobytu do pěti let,
• trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.

Trestním příkazem tedy nelze uložit trest odnětí svobody nepodmíněně.

Trestní příkaz se doručuje obviněnému a to výlučně do vlastních rukou, má-li obviněný obhájce pak se doručí se trestní příkaz doručí též jemu, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později.

Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.

Samotné hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána. Následně zjišťuje přítomnost předvolaných osob a zachování pětidenní lhůty k přípravě a přednesením obžaloby ze strany státního zástupce.

Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem a v jakém rozsahu. Toto je poslední okamžik, kdy se poškozený se svým nárokem může řádně připojit k trestnímu řízení, později uplatněnému nároku nemůže soud vyhovět.

Hlavní líčení dále pokračuje prováděním dokazování, zejména výslechy obžalovaného, svědků a dalších důkazů, které navrhuje státní zástupce či obhajoba a soud uzná za vhodné tyto důkazy provést.

Výslechy probíhají tak, že po monologické části, kdy vyslýchaná osoba popíše vlastními slovy co o projednávané věci ví následně odpovídá na otázky soudce, přísedících, po té státního zástupce a obhájce obžalovaného.

Ke každému z provedených důkazů má obžalovaný právo se po jeho provedení vyjádřit. Jestliže obžalovaný v průběhu hlavního líčení mluví k soudu činí veškeré projevy ve stoje.

Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu zda strany mají další návrhy na doplnění dokazování, rozhodne zda bude tyto důkazní návrhy provádět a v případě, že nikoli udělí slovo k závěrečným řečem. Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední. Po skončení závěrečných řečí udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.

 

Vynešení rozsudku

Následuje vyhlášení rozsudku, které si všechny osoby v jednací síni vyslechnou ve stoje.

Soud I. stupně může vynést následující rozhodnutí:

• věc vrátit státnímu zástupci k došetření,
• věc předložit k rozhodnutí o příslušnosti či postoupit jinému orgánu,
• zastavit trestní stíhání,
• podmíněně zastavit trestní stíhání nebo schválit narovnání
• trestní stíhání přerušit, nebo
• rozhodnout rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.

Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ukládá-li soud trest, pak má na výběr v závislosti na trestném činu, za který jej ukládá, z následujících druhů trestů:

• odnětí svobody, a to
  • nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest
  • podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
  • podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.
• domácí vězení (až na dvě léta),
• obecně prospěšné práce (od 50 do 300 hodin),
• propadnutí majetku,
• peněžitý trest,
• propadnutí věci,
• zákaz činnosti (1 rok až 10 let),
• zákaz pobytu (1 rok až 10 let),
• zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (až na 10 let),
• ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,
• ztrátu vojenské hodnosti,
• vyhoštění (1 rok až 10 let nebo na dobu neurčitou).

Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen a předat k doručení:

• v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech do deseti pracovních dnů,
• v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.

Odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně může podat:

• státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
• obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
• zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
• poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil, ustanoví mu ho předseda senátu za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení.

O odvolání rozhoduje odvolací soud zpravidla ve veřejném zasedání. V určitých zákonem vyjmenovaných případech může učinit rozhodnutí i v neveřejném zasedání (např. zamítnout odvolání podané opožděně nebo osobou neoprávněnou, rozhodnout o postoupení věci jinému orgánu, nebo např. v případech, kdy se rozhodne trestní stíhání zastavit, přerušit apod., anebo když napadený rozsudek zruší pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo).

Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení, v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli, přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu svědků a znalců souhlasí. Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.

Vykonávací řízení

Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu, rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li v trestním řádu stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

• že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest (vazba útěková),
• že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (vazba koluzní), nebo
• že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil (vazba předstižná).

Vzít do vazby pouze osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.

Tato omezení však neplatí, jestliže obviněný

• uprchl nebo se skrýval,
• opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,
• je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit,
• již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
• již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Proti rozhodnutí o vazbě lze podat stížnost a to do tří dnů od jeho vyhlášení k soudu, který toto rozhodnutí vydal. Obviněnému se tedy počítá lhůta již od doby, kdy mu zpravidla v jednací síní bylo rozhodnutí sděleno a nikoli od doručení písemného odůvodnění rozhodnutí, v čemž se často chybuje. O stížnosti proti rozhodnutí o vazbě rozhoduje soud, který je nadřízen soudu, který rozhodnutí vydal a to zpravidla v neveřejném zasedání.

Trvání vazby je zákonem omezené, přičemž z nejvyšší přípustné doby trvání vazby (jak je podrobě rozvedeno níže) připadá jedna třetina na přípravné řízení (vyšetřování) a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby. Nestanoví-li zákon jinak, pak vazba u které je spatřován pouze koluzní důvod může trvat maximálně 3 měsíce.

Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout

• jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin (tj. všechny úmyslné trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let, a dále všechny trestné činy nedbalostní), z čehož připadají 4 měsíce na přípravné řízení a 8 měsíců na řízení před soudem
• dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin (tj. všechny úmyslné trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody převyšující 5 let)z čehož připadá 8 měsíců na přípravné řízení a 16 měsíců na řízení před soudem
• tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin (tj. ty úmyslné trestné činy, za něž lze uložit trest odnětí svobody na deset let a více) z čehož připadá 12 měsíců v přípravné řízení a 24 měsíců na řízení před soudem
• čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest (tj. trest odnětí svobody převyšující 15 let nebo trest odnětí svobody na doživotí) z čehož připadá 16 měsíců na přípravné řízení a 32 měsíců na řízení před soudem.

Žádost o propuštění z vazby

Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu (viz. níže). O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.

Opatření nahrazující vazbu

Nahradit vazbu některým z níže uvedených institutů u vazby koluzní nelze. Je-li dán důvod vazby útěkové či předstižné lze vazbu nahradit zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem jestliže:

• zájmové sdružení občanů uvedené, anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,
• obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
• s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo orgán rozhodující o vazbě
• zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.

V souvislosti s nahrazením vazby některým ze shora uvedených opatření může orgán rozhodující o vazbě:

• rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením, jestliže obviněný slíbí, že poskytne veškerou možnou součinnost (tzv. elektronický náramek)
• současně uložit obviněnému omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a vyzvat obviněného, aby mu v jím stanovené lhůtě vydal cestovní doklad

Peněžitá záruka

Je-li dán důvod vazby útěkové či předstižné a není-li obviněný stíhán pro taxativně vyjmenované trestné činy může orgán rozhodující o vazbě obviněného propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku.

Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán rozhodující o vazbě rozhodne, že

• přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
• vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.

Pokud rozhodne, že přijetí peněžité záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí.

Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný

• uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního orgánu,
• zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
• opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
• se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.